[[Muž v klobouku sedí u počítače. Za ním přichází jakýsi rozjásaný mladík.]]
Mladík: Opičí hořčice! Napadají mě úžasně náhodné věci!

[[Záběr na muže v klobouku, který zcela nezaujatě hledí do počítače.]]
Muž v klobouku: Jo, to mě taky.

[[Muž v klobouku se na židli otočil směrem k mladíkovi a chrlí na něj obrovskou záplavu zcela náhodných číslic, která vyplňuje většinu políčka. Mladík se kácí po zádech k zemi, jako by do něj zmíněná záplava velkou silou vrazila, a jednou rukou si v pádu chrání obličej.]]

[[Záběr na muže v klobouku, který znovu zcela nezaujatě hledí do počítače.]]

{{Text titulku: Zpětně mi připadá nepochopitelné, proč jsem se jako dítě domníval, že když ze sebe budu chrlit co nejnáhodnější věci, budu tím působit zajímavě, vezmeme-li v potaz, že z pohledu informační teorie je slovní bílý šum v podstatě pravým opakem zajímavého.}}