[[Muž v baretu přichází k ženě, která pracuje s jakýmsi laboratorním přístrojem a v ruce drží kus jakési horniny.]]
Muž v baretu: Co to děláš?
Žena: Zjišťuji přítomnost beryllia.
Muž v baretu: V tom? Nojo, pár beryllií tam je.
Žena: Jak to víš?

[[Žena se teď od přístroje otočila k muži v baretu, který horninu drží v ruce a zkoumavým pohledem si ji prohlíží.]]
Muž v baretu: Stačí se dívat! Hele! Spousta kyslíků a křemíků, pár želez, ale rozhodně taky beryllia. Vidíš je?

[[Oba se na sebe překvapeně dívají.]]
Žena: Neumím se jen tak kouknout a vidět seznam atomů.
Muž v baretu: Jak potom víš, co je co zač?

[[Detail ženiny hlavy]]
Žena: To je směšné. Koukni se na mě. Co vidíš?
Muž v baretu (mimo záběr): Máš v obličeji spoustu kovů. Asi hodně plombování, co?

[[Opět záběr na oba dva. Muž v baretu si zamyšleně prohlíží vlastní ruku.]]
Žena: Jsi NORMÁLNÍ?
Muž v baretu: Nejsem, žejo? Vždycky jsem tušil, že mám moc zinků a druhým proto připadám divný.

{{Text titulku: Když jsem byl malý, míval jsem problémy rozeznat tátu od psa. Mámu jsem poznal vždycky, protože měla uprostřed těla trochu víc plutonia. Nikdy jsem se jí nezeptal, proč...}}