[[Text nad obrázkem: Povídal jsem jí, že se vezmeme, a všechno, o čem se dokázala bavit, byly žáby. Říkala, že někde existují kopce, kde je horko a kde pořád prší, a v dešťovém pralese jsou takové ty hrozně vysoké stromy a úplně na nejvyšších větvích těch stromů rostou obrovské květy a jmenují se...bromeliovité, myslím, a do těch květů se dostane voda a utvoří v nich taková malá jezírka a existuje jeden druh žáby, který do těch jezírek klade vajíčka a vylíhnou se pulci a z nich vyrostou nové žáby a tyhle malé žabky prožijí celý život v těch květech na vrcholcích stromů a o zemi ani nevědí a když poznáš, že svět je plný takovýchto věcí, tvůj život už nebude, jaký býval. --Masklin, Vyprávění o Nomech od Terryho Pratchetta

[[Muž sedí na zemi a na zkřížených nohou má opřenou knihu, kterou čte.]]

[[Muž stále sedí na zemi. Knihu má opřenou o kolena a jednou rukou se opírá za sebou o zem. Stále čte.]]

[[Muž leží na zemi na břiše a čte.]]

[[Muž znovu sedí skoro stejně jako v prvním panelu a stále čte.]]

[[Opět drobná změna polohy, ale muž stále čte.]]

[[Muž odložil zavřenou knihu na zem a kamsi odchází.]]

[[Záběr na zvláštní obří květ na vrcholku jakési velké rostliny. Po jednom z jeho okvětních listů kráčí muž z předchozích panelů.]]

[[Detail muže. Došel až k okraji čnějícího okvětního lístku a zvědavě nahlíží přes okraj někam dolů.]]

{{Text titulku: Děkujeme, že jste se s námi podělil o tolik vlastních světů a ukázal nám tak, jak obrovský je ten náš.}}