[[Pod noční oblohou stojí žena, kolem které jsou shromážděni další lidé.]]

Žena: Vítám vás na toulkách po noční obloze. A to se mnou. Jsem doktorka. Nebo co.

[[Žena pokračuje v proslovu a drží u toho významně vztyčený prst.]]

Žena: Nebudeme se zdržovat žádnýma připosranýma hvězdama. Jde nám o kvalitu. Upřímně, půlka z nich jsou akorát tečky.

[[Vzdálený záběr na skupinku osob. Žena uprostřed ukazuje rukou vzhůru.]]

Žena: Tohle je Sirius. Je tu teď nejjasnější, takže to má všechno na povel. Vlastně jsou to dvě hvězdy, ale ta druhá na to dost peče. Tamto je Andromeda. Je ukrutně velká, takže na ni kašleme.

[[Detail ženy, která stále ukazuje vzhůru.]]

Žena: Ta červená hvězda je Betelgeuse. Jednou vybuchne. Upřímně, co se mě týče, čím dřív, tím líp. Já osobně si... TY BLÁÁHO, VIDĚLI JSTE TAMTEN METEOR!?! Vesmír je SUPER!

[[Stejný detail ženy, jen už teď neukazuje vzhůru, ale ohlíží se za sebe, odkud zní mimo záběr hlas jednoho z účastníků.]]

Účastník (mimo záběr): Víte JISTĚ, že jste astronomka?
Žena: Lidi se mě na to pořád ptají, takže jsem si to konečně chtěla najít ve slovníku. TYJO, to je ale nudná knížka. Ani mě NEHNE, dík.
Účastník (mimo záběr): Ale...
Žena: VESMÍR!

{{Text titulku: Někteří si možná říkáte 'ale počkat, není snad nejjasnější hvězdou naše Slunce?'. Myslím, že to je skvělá otázka a určitě stojí za zodpovězení. Z nekonečného množství směrů, kterýma se naše konverzace může dál ubírat, je tenhle rozhodně tím nejpříjemnějším.}}