Byli bychom schopni vyprodukovat dostatek energie na to, abychom celou současnou lidskou populaci dokázali vyslat do vesmíru?
Adam
Bylo natočeno hned několik vědeckofantastických filmů o tom, jak lidstvo z nějakého důvodu - ať už šlo o znečištění, přelidnění či jadernou válku - opustilo planetu Zemi.
Vynášení lidí do vesmíru je ale náročné. Je vůbec vyslání celého lidstva do vesmíru uskutečnitelné, pokud nedojde k nějaké zásadní redukci počtu lidí na Zemi? Nebudeme se zabývat tím, kam letíme - budeme předpokládat, že nepotřebujeme hledat nový domov, jen zkrátka nemůžeme zůstat na Zemi.
První alternativu zastupuje koncept takzvaného "vesmírného výtahu", oblíbený mezi autory science fiction. Spočívá v tom, že bychom k povrchu Země ukotvili satelit, obíhající v takové vzdálenosti, že by toto ukotvení udržoval napjaté odstředivou silou. Potom bychom po kotvicím laně mohli vyslat vzhůru lezce za pomoci běžné elektrické energie a motorů, poháněných sluneční energií, jadernými reaktory nebo zkrátka čímkoliv, co by bylo pro dané účely nejvhodnější. Největším technickým problémem tohoto řešení je to, že by kotvicí lano muselo být z několikanásobně pevnějších materiálů, než jaké dosud známe. Existují naděje, že by nám mohly požadovanou pevnost poskytnout materiály z uhlíkových nanotrubic - čímž se současně řadí k bezpočtu jiných technických problémů, které mizí jako mávnutím kouzelného proutku, jakmile přispěchá na pomoc předpona "nano-".
Druhou možností je pohon prostřednictvím jaderného pulzu, překvapivě reálný způsob, jak velice snadno vyslat velkou rychlostí velké množství hmoty. Základní myšlenka je ta, že za sebe hodíte atomovou bombu a vezete se na tlakové vlně. Možná byste očekávali, že bude kosmická loď rozmetána na prach, ale ukazuje se, že s vhodně navrženým štítem je exploze odmrští dříve, než by se stihla rozpadnout. Pokud by se dalo něco takového realizovat s dostatečnou spolehlivostí, byl by tento systém potenciálně schopen vyslat do vesmíru celé městské bloky a dosáhnout tak - potenciálně - našeho cíle.
Technický princip tohoto nápadu byl natolik smysluplný, že se v šedesátých letech minulého století Spojené státy pod vedením Freemana Dysona takovou kosmickou loď pokusily postavit. Příběh tohoto projektu, zvaného Projekt Orion, rozebírá výtečná stejnojmenná kniha Freemanova syna George Dysona. Zastánci jaderného pulzního pohonu jsou stále zklamáni tím, že byl projekt zrušen dříve, než došlo k postavení prvního prototypu. Jiní namítají, že s ohledem na to, o co se projekt snažil - umístit celý jaderný arzenál do krabice, vyhodit ho vysoko do atmosféry a opakovaně provést jaderný výbuch - je naopak děsivé, jak daleko projekt dospěl.
Odpověď tedy zní, že ačkoliv je snadné vyslat do vesmíru jednoho člověka, vyslat tam nás všechny by výrazně zatížilo naše dostupné zdroje a dost možná zničilo celou planetu. Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.
Originál: http://what-if.xkcd.com/7/
Follow
